NÁVRAT
Vracím se ze země barev a krásy
jak rajských ze zahrad,
nesu si v duši zpěvy a hlasy
pastevců, zvonce stád,
nesu si obrazy podzimních strání,
dětvanských topolů žalování,
zbořených hradů stesk,
růžový Viglaš, Oravu, Trenčín,
poskoky bystřin, zasnění mělčin,
z Tater orlí lesk.
Hoří mi v oku silnice bílé,
rozcestí u božích muk,
pěšinky vrtivé, tulácké, milé,
jež srdce mi zrychlily tluk;
v bratrském, prostém kostelíku
tlustého zpívám ze zpěvníku,
hostinný zve mne práh:
s dobrým zas lidem zasedám k stolu,
prostý chléb důvěrně lámeme spolu
a mír je na dosah.
Viď, moje písni, že půjdeme zpátky
po mezích sedmikrás,
do izeb, kde vrčí kolovrátky,
kam zval nás vlídný hlas?
Viď, moje písni, že nezapomenem
na važecké louky, vonící senem,
na bystrické doubravy?
Na chumle krojů, na šumící klasy?
Kraj líbezný, zemi barevné krásy
verš hořící oslaví...
12