VZKAZ DO HOR
Přes sníh na tvém okně
mluvím k tvé samotě;
bučí statečný v tesknotě!
Zítra již
šťastný smích pramenů uslyšíš,
tulák-vítr přijde ti na pomoc,
rozevlátých oblaků čaromoc –
to bude jaro...
Les, přítel věrný, vyzve tě: „Pojď!
Tys kapitán smělý, já zelená loď,
poplujem do neznáma:
já, ty, vzpomínka s náma...
Dívá se na nás modrýma
podléštek dětskýma očima –
nevidíš?“
Zítra již
zázrak se udá přetiše:
rozkvete první petrklíč...
Hoď klobouk vysoko do výše,
junácky mávej, křič:
„Vzpomínko, líbej! Větře duj!
Živote, živote, dnes jsem tvůj,
ať peklo je v tobě či nebe...
Já tebe,
ty mne dnes pomiluj!“
21