NOC
Stmívá se, den skonává v ledových korách.
Noc bude dobrá pro všecky v horách,
ať nejvlídnější je k němu,
k vrchů a lesů zajatci osamělému.
A ty jej navštiv, dobrý sne:
ať budoucnost se mu pokoří,
ať všecky překážky poboří
a uvěří slibům nového dne,
tma pochyby hořké ať odloudí
a, až bude nejtišej spát,
ať přijde k němu a nezbloudí
všecko to, co má rád:
veselé, rozesmáté smrčí,
zajíc, jenž v brázdě se krčí,
šťasten, že uhnul se brokům,
kapraď, jež k jeho se lichotí krokům,
jehličí, jež spadlo mu na kloboukklobouk,
když horský vítr klukovsky fouk’,
a s tím vším
ať já jej navštívím,
ne víc, ne míň
než jehličí, veselé smrčí...
20