JESEŇ
Hoří les
a já jím bloudím sama –
včera, dnes, včera, dnes –
nevím, kam vede pěšinka známá,
jenom vím,
že zabloudím
někam do pohádky...
Pěšinka nějaká běží zpátky –
nějaká vlídná pěšinka bílá –
všecko mi zpřítomnila:
fialové hory, jich svobodu, čar,
tvých polibků žár
a všecko letní štěstí...
Srdce chce vzpomínkou kvésti.
Modré hory, modré nebe, modrá dál...
Kdo dal mi tebe? Mne tobě kdo dal?
Není odpovědi k tomu.
Hoří les. Chci do hor, chci domů...
26