MY
Uzrál jsi bolestmi před časem,
vyrost jsi zápasem,
ztvrdl jsi do křemene,
nevěříš v zámky sklenné.
Vzít cokoli jsi hrdý,
dát cokoli vždy připraven,
skrýt bolest umíš, tvrdý,
vždy pevný, vždy jistý.
A přec máš rád můj modrý sen,
můj úsměv optimisty,
o který byl’s životem oloupen.
Má víra zázraky čeká,
tvá trpkost před ničím nepokleká.
Ty černými dny jdeš, já modrými,
a přece není „já“, jsme „my“ –
dva o jediné zápasíme.
Bijeme se. Krvácíme.
Já s vírou, ty bez ní
utrhnem ovoce zítřka...
36