DROBOUČKÁ TITĚRKO

DROBOUČKÁ TITĚRKO
Droboučká titěrko, človíčku malý, co jsou tvé žaly? Pro jeden úsměv a polibek lhaný jsi rozervaný... Pro jednu vášeň, jež srdcem tvým hnula... Jepice! Nula! A tvé sny, touhy tvé o velkém příští? Tříští se, tříští... Co jeden život jest, jímž se tak plýtvá? Moderní bitva! Padesát takových „přírody pánů“ na jednu ránu... A strojní puška, ta na tisíc stačí... Není to k pláči? Není to k pláči, když jich tolik zmírá? Útěchou víra! Věřiti nutno jest: Z krve té rudé lépe pak bude! Je nutno věřit, žes jenom částí národa, vlasti... Věřiti nutno jest: Zájmy nás pojí v kulturním boji... 48 Sluč svoje bolesti s lidskými stony, ciť s miliony! Pomysli: Nutno jít přes mnohé hroby k pokroku doby! Poznej, žes malinkou titěrkou pouhou i se svou touhou... A svůj žal potlač, však pro soucit ryzí mírni žal cizí! 49