SONET NADĚJE
Ó věřím, že i rodné mojí zemi
rozkvete doba, ne však slavná, zlatá,
leč větší oné, doba lásky svatá,
že zaskví se jak zkvetlá liliemi.
V hlubinách věků s klamy jejich všemi
pohřbena žalu číše vrchovatá,
již dopili jsme, a s ní pouta klatá,
kdy bratr bratra spínal. S nadějemi
již jinými jdem v příští onen věk,
ne poddanými, svobodnými syny
své vlasti můžeme se v lásce zvát.
Je smyto hoře, smyty jsou i viny;
té jásající lásky polibek
na rtech svých cítím v slasti čisté plát.
54