DUŠE VÝBOJNÝCH
Ve přítmí barev noci spící,
i když se orkán smrště zdvih’,
jdou temnem ne jak podloudníci,
však mužně – duše výbojných!
Bouř kvílí, hvízdá, hýká v kraji,
jdou přece v mlžném zášeří,
co zatím poklid milý mají,
kdo v touhy vyšší nevěří.
I v stupňovaném živlů řvaní
jdou přece statně do dáli,
sny svými štvaní, bičovaní,
jak v tušeních je nassáli!
Jen když noc dlouhá v klid se tiší
a nezuří tak zběsile,
lze slyšet: Jsme svým cílům bližší?
Jsme u cíle? – – Jsme u cíle?
53