LÉTA PÁNĚ 1914
Fantasie, svěs už svoje křídla,
jimiž povznášela’s básníka!
Realita vládne! Krev nám stydla,
jak jde světem hrozná, veliká...
Čím jsou verše jemně rozpřádané
o potůčku, hvězdách, měsíci?
Jiný času duch teď v pochod vane:
strojní pušky, děla smrtící...
Od pólu jde k pólu hudba nová,
život národů se chvěje v ní,
v ní též zmírá vise prorokova
o slavnostním lidstva sbratření...
Pohleď! Všude ozbrojená horda,
kde dřív péro, dláto, štětec vlád’!
Nikdo nezavolá: Sursum corda,
je jen touha: Soka rozdeptat...
Jak by lidstvu dvacátého věku
srdce zarostlo již do tuku,
tak je málo citu ke člověku,
že dát nelze míru záruku...
Ale přijde, musí přijít doba,
kdy se spravedlivě skončí soud,
skončí se tak rozvlčilá zloba,
aby nemohla se pozvednout...
50
Na zemi a ve vodě i vzduchu
krví vykoupit se tedy jdem,
a snad přece v onom velkém vzruchu
najdeme si též svůj Betlehem.
51