KÉŽ BYS, TY MÁ MILÁ...

Bohdan Kaminský

KÉŽ BYS, TY MÁ MILÁ...
Kéž bys, ty má milá, dnes tu se mnou byla, je mi teskno k pláči, smutno k zoufání. V srdce jak by spráhlé smutek vešel náhle, cítím, jak to studí v čele, na skráni. Kdybys byla u mne, v samotě mé dumné by se vyjasnilo září očí tvých, kouzlem tvého slova bylo by mi znova, jako druhdy, dávno v loktech matčiných. [40] Ručka tvoje malá, ta by zažehnala smutek s mého čela, vše, co tíží mne. Všechen trud a svízel najednou by zmizel v úsměvu tvé lásky vroucí, dojemné. Čím kdy týral osud a co bolí posud, co mi hlavu sklání vždyckyvždycky, jsem-li sám, to tvé lásky silou pod tvou rukou milou ztiší se, jak v oči se ti zadívám. Kéž jen, moje milá, bys tu u mne byla s úsměvem svých očí, jež mám nad vše rád, – zatím, ty mé nebe, pozdravuji tebe z celé duše svojí nastotisíckrát! 41