VZPOMÍNKY.

VZPOMÍNKY.
Tak jedno slovo časem vzruší, s nímž ve knize se potkáte, a z nenadání táhnou duší zas vůně dávno odváté. Tak jedním slovem, jež jste četli, se srdce v hloubi zachvěje a v srdce skane paprsk světlý snů dávných, nové naděje. Jdou duší z dálky snové jara a slzy vhrknou do očí i z nenadání bolest stará vám ze tmy cestu zaskočí. A v srdci se tu ozve maně vzpomínka plachá z přešlých let – ó, štěstí, kdo tu může na ně bez hoře, smutku pomýšlet! [13] A před očima život celý vám zakmitne se na chvíli, skráň drahá, již jste rádi měli, se znova k vaší nachýlí. A jedněch očí pohled milý, jenž kdysi na dno duše sáh’, zas poznovu jste procítili v nejhlubších duše hlubinách. A jak ta touha v duši vzrůstá, vzpomínat srdce nestačí, slyšíte mluvit sladká ústa, ta v celém světě nejsladší. Vám po boku jde bytost milá, – hle, láska k vám se uklání a rukou měkce pohladila vás po čele i na skráni. A všecka drahá, sladká slova, jež vám kdy šeptal drahý hlas, se na dně srdce ozvou znova, se na dně duše ozvou zas. 14 A poznovu dob zašlých kouzlo vzpomínkou duši posvětí i slůvko, jež kdy se rtů sklouzlo, stisk ruky, pohled, objetí. A vidíš drahé, sladké rysy – kdos v duši tvou se uklání a dlaň, jež hladívala kdysi, zas tiše hladí po skráni... POSLÁNÍ.
Znám jedny oči... řádky tyto až budou čísti, najdou v nich to jedno slůvko, jež v nich skryto pro památku dob minulých? A najdou-li, zda ozve v duši se dojem ten, že rozchvěle kdos daleký, jejž srdce tuší, pohladil rukou po čele? 15