Teký chodská.

Antonín Klášterský

Teký chodská. Jindřichu Š. Baarovi.
Tak huž stát náš máme, staví se ha bílí, hale na Chody ste při tom zapomíli; na ty, co hlídali každou branku v hvozdě – haby, až se zpomí, nebulo jen pozdě! Myslíte, že šecko sou kontrachty míru, hale my strach máme, že to jen hrst pyjru. Šak ty perkameny náše teký vzeli, fik, fik, jednim rázem přestříhli je celý. 8 Že sme přečkáli tu i ty Lomikary, nic nám nezpomohly perkameny starý, hale že sme míli, huž v tý starý době, jiný, eště lepčí, skrytý šichní v sobě. Ha na tich tám stálo, že my věrni rodu krev ha život dáme za řeč, za svobodu; ha to náše srce na krvavyjch tkaních visílo tám samo jako pečet na nich. 9 Němec povalenyj líže sobě rány, hale až von stane, zabouchá nám v brány; bure mstít se krutě, bure mstít se prudce, proto psa jen k boku ha ten čakan v ruce! Šak se hubráníme, ajť i chtivyj vraždy, perkamen náš v sobě bure-li mít každyj, nedá-li se zmiklat léčkou hani svodem, bure-li z nás každyj v našom státě Chodem! 10