Na svatýho Vavřenečka.

Antonín Klášterský

Na svatýho Vavřenečka. J. F. Hruškovi.
Ke svatýmu Vavřenečku k pouti přicházejí samý pěkný panny, dou se modlit za to, co je rmoutí, někerá má voči huplakaný. Hale tánta, co by eště chtíla? Teverná je jako naštovička, vočka hrajou, pořád by se smíla, jak kjet z jera rozkvětlý má líčka. Dybych já bul svatyj Vavřeneček, řek bych já jí: „Poj sem, tys jak růže!“ Štíp bych já ji při tom do tvářiček – svatyj si to dovolit přec může. „Dám tě lásku, hale pozor na ni, to snad humíš, hdyž si z naší Stráže, 33 huletí-li do zelený stráni, nihdo huž ji chytit nedokáže. Nyjtouž bolí srdce vodjakživa, zvíčera hdyž sedíš na zahálce, slyšíš: tvoje chčestí něhde zpívá, hale v dálce... v takuvý huž dálce!“ 34