Slná Chodka.

Antonín Klášterský

Slná Chodka.
Byjvaly na Chodsku žencký slný, zvíhly pět věrtálů, pytel plnyj. Přes naší Čerchovku lavku chtíli, plesknatyj vybrali kámen bílyj. Hale pak kámen ten dlouhyj, houzkyj, nemohli pozvíhnout šichní muzský. Koně hned přivedli zez mařtalí, 37 hale jen prostranky přetrhali. Jedna vtom teta de s hyjnem husím: „Té žádný, počkyjte, já to zkusím!“ Smíli se, hale pak, na mou duchu: vona ho přenesla ve fěrtuchu. 38