Tajemná přadlena.

Tajemná přadlena.
„Mámo, ach, mamičko, chystyjte truhlu mi!“ – Cák, divče, říkáš to, hdo pa tě rozumí? – „Rakev mňe chystyjte, droužky ha zpěváky, humřu ha duše má vodletí za mráky.“ – Nehde se’s uhříla? Huřk tě hdo na hyjtě? Husneš ha do rána po všom, co bolí tě. – „Mámo, ach mamičko, ne, mňe nic nebolí, 46 pro mňe lík neroste po širým vokolí. Není nic pod sjetem, čím já smrt zaženu: mámo, já viděla tajemnou přadlenu! S Mankou ha Hanýžkou z kostela na Díly lesem du zrovna, hdyž poledne zvonili. Buly sme veselý, smíly se dost ha dost, ha v tom sem zblídla – mráz projel mi každou kost. 47 Šindelářuc to kout zrovna bul, rozcestí, hdyž sem ji viděla na svoje nechčestí. Stála sem jako sloup ha pak se počla tříst: koukla se na mňe, ha přestála honem příst. „Kouknite,Kouknite‘ – vykřiknu – vidíte-li,vidíte-li ji tám?“tám?‘ Vony, že nevidí, ha já huž vomdlívám. Mámo, ach, mamičko, mladých let líto mi, než příde půzimek, buru huž pod zemí.“ 48 – Snad to bul, divče, plent, snad lidský báchory, k faláři pureme, zavolám dochtory! – „Mámo, jen zpomeňte na bábu proroka: hdo viděl přadlenu, nebožtík do roka!“ 49