Památce Baarově.

Památce Baarově.
Zes chodskýho hradu černý prapor vlaje, smutnou volá zprávu do chodskýho kraje: Plačte šecky zvony, lkyjte šecky srce, hdo nás tůlik rád míl, toho není více: Baar náš humříl! Šecky hned se zvony rozplakaly v kraji, šecky srce žalem jak hdyž puknout mají, zahučíly lesy smutným dlouhým vzdechem, celým krajem táhlo 70 jako pláče hechem: Baar náš humříl! Pracoval ha žil si pro nás každou chvíli, co bysme tě, svatyj, vodpouštět jen míli? Vodpust ty nám rači, že sme tvýho hlasu nedbáli, hdyž chtíl si jenom naši spásu, mistře drahyj! Íčko, hdy tvý husta na věky sou němý, za tebou jít chceme pro lásku k svý zemi. Ha ty posiluj nás, na naši hleď bědu, 71 žehnyj šechnim Chodom s nebeskyjch Vyjhledů, mistře drahyj! 72 Doslov. Chodsko, jeho lid, kroj i nářečí zamiloval jsem si již před drahnými lety. Už jako mladý jurista navštívil jsem výletem z Chudenic s Jar. Kvapilem, jenž tehdy měl právě ve Světozoru otištěny první své verše, starobylé Domažlice, viděl tam chodské kroje, ba měl dokonce štěstí spatřiti náhodou celou svatební družinu chodskou a slyšeti z úst „divčát“ jejich nejmilejší: Aj ty svatyj Vavřinečku. Později mocně na mne zapůsobily Jiráskovy Psohlavci, a folkloristické obrázky prof. J. F. Hrušky, nejlepšího znalce Chodska, jež tehdy uveřejňoval ve Světozoru a Květech, čítal jsem s pravou pochoutkou. Chodské obrazy Václava Jansy a Václava Malého, obou mých dobrých a milých přátel, touhu mou poznati Chodsko jen posilovaly.
73 Když jsem r. 1918 překládal pro Smíchovské divadlo Schönherrovy Řezbáře, zdálo se mi vhodným transponovat děj s Alp na Šumavu a nahraditi lidovou řeč německou dialektem chodským. Chutě jsem se zabral do studia dialektu toho, hodně obíral se dialektologickým chodským slovníkem Hruškovým, četl Hruškovy pohádky a jaj. a podařilo se mi skutečně tolik vniknouti do nářečí chodského, že, když jsem zaslal svůj rukopis k přehlédnutí Vrbovi a Hruškovi, neshledali potřeby mnoha oprav. Ale do té doby na mne působilo Chodsko jen z knih. R. 1924 navštívil jsem v Klenčí drahého nezapomenutelného přítele J. Š. Baara, a tu teprve ukázalo se mi Chodsko v celé své kráse. S ním i s Vrbou oživoval jsem si vzpomínky z chodského odboje na místě samém, prošel jsem chodské vesnice, s obdivem nejednou 74 stál jsem na památných Výhledech a něm a okouzlen díval se a díval na ten čarokrásný kraj, jenž ležel pode mnou, vystoupil jsem na Čerchov i Haltrav, stýkal se i s lidem a naslouchal jeho mluvě. Již po tomto prvním zájezdu mém na Chodsko vzniklo několik mých chodských písní, ale sám jsem ani netušil, že bude z nich celý cyklus. Myšlenka vydati knížku chodských písní vznikla ve mně teprve r. 1925, kdy delší dobu ztrávil jsem u Baara v Klenčí a šťastný osud přál mi seznámiti se s milou „zpěvačkou chodských písní“, koncertní pěvkyní paní Ellou Musilovou-Kreslovou, která okouzlila mne naráz přednesem chodských písní, jichž je jedinečnou interpretkou. Ona uvedla mne ještě v širší kruh přátel chodského svérázu, konala se mnou další pouti po chodských vesnicích a dala poznati mi pravé bohatství li- 75 dových písní chodských, zajímavých a krásných nejen po stránce hudební, ale i literární. V hřejivém teple jejího přátelství a v ovzduší tak plném hudby a lásky k Chodsku vznikala pak rychle jedna má chodská píseň za druhou, a uveřejňovány postupně v denních listech, budily pozornost čtenářstva. O letošních prázdninách, jež jsem opětně zčásti ztrávil na Chodsku, byla knížka doplněna a skončena. Básně samy vznikly většinou z dojmů a námětů čerpaných na Chodsku, někdy i bezprostředně na místě samém; vše co jsem sám prožíval, viděl a slyšel, obracelo se mi maně v píseň. Látku k některým, na přnapř. „Klencký radášek“ nebo „Tajemná přadlena“přadlena“, poskytl mi sám J. Š. Baar, jehož okouzlila má „Zpěvačce chodských písní“, napsaná ihned potom, když jsem paní Ellu Musilovou-Kreslovou slyšel zpívat na výletě v Pivoňce, tak, 76 že ji dal před zpěvačkou přednášeti na vyhlídkové věži na Čerchově. Nemohlo býti pro mne větší radosti, než když on, takový Chod od kosti, přiznal mi, jak se mi pěkně podařilo vniknouti ve svéráz chodský, a děkoval mi v nejednom dopise za lásku k Chodsku a jeho lidu. Také uznání prof. J. F. Hrušky povzbuzovalo mne při milé té práci, a jemu děkuji, že i rukopis můj přečetl, na některé chyby mne upozornilupozornil, a ač tuze churav, uvolil se prohlédnouti se mnou i korekturu knížky. Popěvky do sbírky pojaté jsou rázem i rythmem pouhými ohlasy lidových písní chodských. Odevzdávám malou, ale mně zvlášť milou knížku chodských písní veřejnosti s přáním, aby budila stejně vroucí lásku k Chodsku, s jakou byla napsána. Knížka je věnována 77 paní Elle Musilové-Kreslové, neboť má o ni největší zásluhu. Vyhražuji si udělovati povolení k překladu i k zhudebnění. Ant. Klášterský
Opravy. Str. 18.18, verš 4. místo v mrákotách čti v mrákotach Str. 30.30, verš 4. místo naši čti náši Str. 40.40, verš 6. místo každy čti každý
78 Obsah: Zpěvačce chodských písní5 Hu vokýnka7 Teký Chodskáchodská8 Škalník11 Sen12 Stará mluva Chodskáchodská13 Boží soud15 Boží muka19 Janu Fr. Hruškovi21 Lidská zloba23 Na Haltravě24 Náše paní26 Chodská máma27 Kryjčí29 Stará škola klencká30 Povzdech32 Hu svatýho Vavřenečka33 Pohřeb35
79 Slná Chodka37 Břítov39 Voheň41 Ráno42 KlenckýKlenckyj radášek43 Tajemná přadlena46 Rukávce50 Babička51 Sjetlíčko53 Na Tranovckým zámku55 Stesk58 Kozinovo ruce59 Zvíčera61 Loučení62 Lomikarovo alej63 Hu „Dobrý vody“66 Tranovcký lesy67 Památce Baarově70 Doslov73
80 Ant. Klášterský, CHODSKÝ PÍSNĚ. Úprava, obálka a návrh sazby K. Svolinského. Vytiskla Česká grafická Unie a. s., svázal A. Jelínek v Praze. Mimo náklad bylo vydáno 50 číslovaných výtisků na lepším papíře ve zvláštní vazbě. Tento výtisk má číslo ==
E: js; 2002 [81]