FANTOMY.

Louis Křikava

FANTOMY.
Tvou chvějnou Ti strhuji ruku se šatu nad ňadrem při hudbě těch plačících zvuků, jež z daleka nesou se sem... Zřím zvedati stíny se krajů, jež kdysi již dávno jsem zřel a do jejich nořil se tajů, jich hudbě však nerozuměl, až unaven toužil jsem domů z ovzduší otravných par a z dosahu děsivých stromů, jimž kořeny ohlodal zmar... Teď vzrůstají v sadu mé duše ty fantomy mrtvé a zlé... Zda šťasten již budu?... Díš: Ano... Já dál vidím, dítě mé... Ne... 34