V KRČMĚ MLÁDÍ.

Louis Křikava

V KRČMĚ MLÁDÍ.
V hospodě Mládí pívali jsme, bujaré dívky líbali jsme, a šenkýř Život, jak kdo dopil, hned prázdných pohárů se chopil... Nu, mládí naše bylo křídou, my platili svou mladou bídou, ah, mladou bídou... Na tabuli své měl nás všecky... Byliť jsme odrost umělecký... Vtip zářivý když krčmou sršel, polibků déšť když na rty pršel, smek’ čapku, dokazuje pleší, kam vede to, když člověk hřeší, tak v mládí hřeší. Vždy za čas byla změna pestrá... Smrt, krčmářova přišla sestra si pro lásku... Kdo se jí chopil, poslední svou číši dopil, 35 a valem humor náš se menšil, když pijáků se počet tenčil, ah, zvolna tenčil... I mě zrak Smrti v lásce hledal, však loket milky jít mi nedal... Ke rtům jsem drahou povznes’ výše... Se vzlykem pukla její číše... A Bůh ví, co v tom bylo víně, že milka má mi shasla v klíně, ach, shasla v klíně... 36