PYRRHOVA VÍTĚZSTVÍ.

Louis Křikava

PYRRHOVA VÍTĚZSTVÍ.
I.
Když v líné mlhy zatne dráp svit lesklý měsíce, modlitby lesů mísí se s modlitbou zvonice, vycházím ze své samoty, ve dlani mládí meč... Vstříc kráčím stínům večera, v nichž zlá mé čeká seč... Skryt v mlhách číhá soupeř můj, můj nepřítel, můj žal. A od let jsem již zoufale s ním denně bojoval, on zranil mě, já zranil jej, však nemůžem’ se sklát, ač on by rád tak učinil, i já jej zabil rád... Za šumu lesů, svitu hvězd a při hukotu vod vyměřujeme odvážně svůj každý sek a bod a vždy až dosud prchl v dál, prch’ s hrozbou na svých rtech... Až dosud byl jsem vítězem... Však konec bojů všech?... II.
Když ve snů zpěvném potoku krev stírám se svých ran, zní v hukot vln hlas kvílící, zpěv přidušený hran, jenž úkoj nese bolestem a zář jde chvějící mi ztýrané mé do duše a přeji zemřít si... 37 Svou hlavu klada v polštář mdlob cítím, jak slabým jsem, že Žal jest mne již silnějším, ač přec jsem vítězem a čekám boj, kdy podlehnu ze všech se bráně sil, neb mnoho krve uniklo již z raněných mých žil... 38