Na vsi.
Ve slavnostním rouše celá září ves,
všude plno plesu, plno kvítí dnes.
Před zámeckou branou nedočkavé davy
v starobylém šatě do řady se staví,
všechno hučí, šumí, jako roje včel.
Jako řady píšťal stojí děti v kole
a nad nimi, vážně v ruce kytku žmole,
kývá šedou hlavou starý učitel. –
Mladý pán má přijet. Po dlouhá již léta
proháněl se bujně po všech stranách světa,
nikdy nevzpomněl si na dědinku svou.
Zatím jeho zámek pustnul poznenáhla,
nad střechami chalup mnohá bouře táhla
a smrť vybírala daň si bohatou.
Teď konečně přijde. – Všechno čeká v touze,
zapomněli strastí, zapomněli nouze, –
však už nastanou jim lepší časy snad.
[22]
Až jen pán se vrátí, pozná jejich bídu,
vyslyší jich nářek a ulehčí lidu
a kouzelným proutkem začaruje hlad.
Zda-li jenom přijde? – Každé oko číhá. –
Hle, tam na silnici prach se vírem zdvihá,
všechno kolem tichne, tváře mluví jen. –
Zaduněla střelba. – Kočár do vsi letí,
kantor naposledy napomíná děti
a rovná si límec celý rozechvěn.
Nekonečný jásot k blankytu se vznáší,
na blátivou cestu jako Mesiáši
drobné děti sypou růže pod kola.
Však jich mladý hrabě, v kožešinách celý,
málo podobá se světa spasiteli, –
jak se pánovitě kloní do kola!
A po jeho boku, – kdo ta dáma štíhlá?
Ani závoj bílý s tváře nepozdvihla,
vějířem se drahým ještě zakrývá. –
Mezi davem stanou unavené koně.
Odkašlav si vážně, k zemi hlavu kloně
učitel se vetchý sladce usmívá.
Vybroušenou řečí vzácné hosty vítá,
mluví o naději, která lidu svítá – –
a mladý pán při tom zívá potají.
A což jeho dáma? Snad se lidu bojí?
Stranou obrací se jaksi v nepokoji,
pod sametem černým dmou se ňadra jí.
23
Náhle vítr zvedá, její závoj dlouhý, –
a pod ním se jeví – či to klam je pouhý? –
bledá tvář a oči vlhké slzami.
Co to? starci na rtech slovo v sten se mění,
na mladistvou ženu zírá jako v snění.
„Pro bůh!“ šeptá, „věru známou tvář ta mi!“
A s výkřikem dáma k hraběti se chýlí. –
„Dcero! moje dcero!“ volá stařec bílý,
oči jeho hasnou bolem strhány. –
Chví se, padá k zemi, – přes něj kočár letí – –
Rozprchly se hrůzou poplašené děti
a spasitel lidu vjíždí do brány.
24