NA NIVÁCH

Emanuel Lešehrad

NA NIVÁCH
Kráčeli jsme zkvetlým luhem. Vzduch byl krásou provoněný. Něžně jsem jí tiskl ruku. Šli jsme spolu jako děti. Pojednou mne oslovila: „Řekni, co je vlastně jaro?“ Hledě v její oči, děl jsem: „Jaro? To jsi ty, má lásko.“ 6