HÁJOVNA

Emanuel Lešehrad

HÁJOVNA
Jen lesy vůkol. V stínu borovic se zvedá střecha staré hájovny, jež ze světa se uchýlila sem jak přívětivý, skromný poustevník. Slyš, vánek šeptá. Voní jehličí. A člověk náhle skrytě zatouží zde ztrávit klidnou chvilku života, v tom prostém domku, v srdci přírody. To milé místo... Datel klepá kdes. Teď přes cestu se mihla veverka. A na paseku blízkou přibíhá se večer pásti srnčí rodina. Jsem něžně dojat... Stojím, dívám se v ta okna tichá, prostá, venkovská; je mi jak synu, jenž se vrátil z cest a věří, že se tady zotaví. 15