POHOSTINNOST

Emanuel Lešehrad

POHOSTINNOST
V les vyšel jsem si roztoužen a sám, v bor, s kterým věrné přátelství mne pojí, jenž sytě voní smaragdovou chvojí a doprovodem šumí k myšlenkám. Jdu po mechovém plyši k houštinám, mír jak lék nechám kanout v duši svoji, les lékařem je, rány srdce hojí, jež zasadilo žití i já sám. A nadto ještě pro mne uchovává hrst jahod, malin, hřiby, které dává mi štědře, těše se své úrodě. V dík za vše nežli z lesa půjdu domů své dívky jméno vřezám v kůru stromu a tajemství to svěřím přírodě. 14