O PŮLNOCI

Emanuel Lešehrad

O PŮLNOCI
Ulička v tmu se vine; kalný svit lampy siné tam hlídá krčmy vchod. Pod mostem, chorým lety prchá proud... Siluety střech tonou v hládi vod. Hradčany... V šeru stráně... Ve světle luny báně se jiskří zelení... Chodcův krok dlažbou zvučí... Hodin sten... Dvanáct hučí. A Praha slavně sní. Vzpomínky její letí v doby, kdy po staletí náš lid v jhu cizím žil; robotil, trpěl, sloužil, po svobodě své toužil, a o ni zápasil. Nejhezčí sny však její do přítomnosti spějí, jež plane jásotem: 48 vidí lid obrozený, z poroby vykoupený a volnou českou zem. 49