VĚŘÍM

Emanuel Lešehrad

VĚŘÍM
Vděčen jsem, že se dožívám doby, kterou jsem tušil v jinošském snění, o níž jsem přemýšlel za svého mužství, o jejímž svítání často jsem zpíval v překladech z Whitmana, v Traubela věštbách, stejně jak ve vlastních podnětných verších. Věřím, že lidstvo jde k správnému cíli, že se chce obrodit k lepšímu zítřku, v kterém již nebude ponižovaných, v kterém vše bude spravedlností, v kterém si budou pomáhat všichni v upřímném, nezištném porozumění k rovnosti, k volnosti, k osvobození z rezavých okovů starého řádu, v kterém již násilí nebude vládnout, jednotlivcova zvůle a rozmar. Věřím, že lidé poznají posléz, jenom že v nich je pravda a síla, která si dává zákony sama, jichžto však musí poslušni býti, aby už nikdy v budoucnu, nikdy nevrátila se poroby doba. 62