POŠUMAVSKÉ ZÁTIŠÍ

Emanuel Lešehrad

POŠUMAVSKÉ ZÁTISÍZÁTIŠÍ
Žhne letní výhně dech na zemi kvetoucí, za mladou pšenicí kreslí se kostelík, střech došky, zahrada třešněmi rudnoucí. A slunce plane jak přílbice slnící a vrbin síťovím cedí zář na rybník, jenž téměř pohlcen třtinou a ostřicí. Na skvoucím obzoru modrá se vrchů lem, bor voní houbami, chorálem ptačím zní, a očím připadá, jako by zmládlá zem se kouzlem změnila v nevěstu sluneční. 12