FAKÍR A TYGR

FAKÍR A TYGR
Chci vypravovat příběh pravdivý, jenž přihodil se před mnoha sty lety, když v Indii jsem jako fakír žil: Já byl jsem z rodičů, jižjichž statky slynuli, vše měl jsem v hojnosti, na co jsem pomyslil a sedm sličných žen jsem svými nazýval. Však moudrost nevedla mne cestou života, můj život v neřestech a kalu odplýval a s ním též bohatství, jež štěstí nedalo. I ženy nevěrné mne posléz zradily. A tu jsem poznal klam i všeho nicotnost. Žel! tehdy teprve jsem touhu pocítil, bych pravdu nalezl a smysl života. Zvěst tenkrát zaslech’ jsem o muži nábožném, šel jsem ho navštívit a prosit o radu. Muž svatý přijal mne v své moudré vlídnosti a trestem pokání mi duši očistiv, mne uved’ na cestu, jež vede k poznání. Tak jsem se kajícně stal prostým fakírem, živ byl jsem pokorně a přísně, nábožně, všem tvorům hlásaje div boží milosti. 67 A tak jsem jednou šel kteréhos’ večera, jsa vnořen v úvahy o všem i o ničem, na džungle okraji. Tu náhle z myšlenek mne šramot vyrušil. Vzhléd’ jsem a zahlédl, že z travin blíží se jak přízrak zloduchův zjev tygra lačného. Svým hadím pohybem se plížil stále blíž, zrak jeho hněvivý mne měřil zkoumavě a k skoku chystal se, jímž by mne zadávil. Klid byl v mé bytosti a v duchu jistota; zrak svůj jsem zabodl do očí tygrových a ruce založiv si křížem přes prsa jsem takto promluvil: „Ó, džunglí vladaři, proč jsi mne zastavil, když v božských úvahách jsem denní cestou šel? Mne rozsápati chceš? mne svět již rozsápal, mne pohltiti chceš? mne zkoušky ztrávily. Mé tělo umřelo. Co vidíš, je jen stín. Jsem božská myšlenka, tu chceš-li pozříti, nuž tedy pospěš si. Jsem na to připraven.“ A tygr, který byl již k skoku uchystán, se rázem zastavil a s temným mručením se v džungli odplížil. 68