PINII

Emanuel Lešehrad

PINII
Velebná pinie štíhlá, Dryadin příbytku vlídný, zítra než Helios v zlaté dvojkolce oslňující vyjede denní svou drahou po modré silnici nebes, kůzle ti zabiji k poctě. Za blaho vděčím ti, strome, které mi přátelsky skýtáš v dusivém srpnovém žáru, stinný kdy útulek hledám, ovíváš vějířem skráně, na oči spouštějíc spánek, v kterém mně milenku kouzlíš. Večer, kdy pod tebou sedám k oddechu po všední práci, rytmuje milostné verše, v kterých se otvírá srdce, z šumící koruny, zdá se, ševelí Xanthina ústa slibný svůj pozdrav. 74