POLE

POLE
Oře sedlák z jara role pod olšemi, těžce rozorává pluhem spící zemi; kráčí zadumaně za vlnami rádla, myslí na semena, v ornici jež padla. *
Týden zuřily zde kruté boje. Kupředu se hnaly zápolící voje; za dunění, hřmění děl a střelby hluku, za pokřiků „hurá,“„hurá“, divých ořů ržání, v rachocení pušek, v hrůzném třesku zbraní padlo zde půl pluku. – Mrtví, poranění zbyli na bojišti. Občas ještě vzduchem šrapnel k lesu sviští..sviští... To tam ukryly se čety útočící. Po rovině kráčí Ticho konejšící. *
– Moje drahá ženo s třemi sirotami, opatruj vás Pán Bůh, útrpnost měj s vámi. – Buďte sbohem, věrní soudruhové moji, vzpomeňte mé smrti, hoši, v lítém boji! 91 – Matko má, můj otče, myslím nyní na vás, modlete se večer za mou duši zdrávas. – Navrátím se domů, rány se mi zhojí..zhojí... Ach, jak těším se již na rodnou ves svoji. – Milenko má něžná, konec jarní báji. Zdali modré oči pro mne zaplakají?..zaplakají?... – Tobě, drahá vlasti, vám, mí spolubratří, poslední můj povzdech, myšlenky mé patří! *
Nad bojištěm Noc svá smírná křídla sklání; jako stíny bloudí vzdechy, vzpomínání..vzpomínání... *
Letní slunce s nebe láskyplně plane..plane... Pole zlatých klasů, pole požehnané slibnou sklizní voní. Chléb náš vezdejší, ó, dejž nám, Pane! 92