VZPOMÍNKA.

Adolf Bohuslav Dostal

VZPOMÍNKA.
U nás v kraji mlhy lehaly už v pole, ale v oněch lesích jak by léto hřálo, podzimem sic žloutlo listí na topole, ale kudy šli jsme, ještě nepadalo. Od Šumavy chvíli chladný vítr zavál, jenom blíže k sobě schýlil naše čela, z kytice tvých růží květ snad opadával, ale jeho vůni ty jsi v duši měla. A jak měsíc svítil v dálkách mlčelivých, do hor jsem se díval, a tak se mi zdálo, ve vanutí větru na hřebenech křivých jakoby tam němé naše štěstí stálo. Jakoby tam stálo nad nějakým srázem – a já jsem tě sotva na svou stezku svedl: proto jsem se tenkrát zachvěl jako mrazem, a ty jsi se ptala, proč jsem náhle zbledl. 15