VZPOMÍNKA.

Adolf Bohuslav Dostal

VZPOMÍNKA.
Zvučely zahrady tisíci písněmi – sensace všední a prostá – pod stromy svítilo zlatými třásněmi, mohl’s je počítat do sta. Chvíle sem zavála bělavé motýly, vlašťovka modrem se kmitla, a někde ve vsi jak poledne zvonili, vzpomínka za srdce chytla. Vzpomínka tichá a šerá a vzdálená, s nevelkou travnatou hrází, struha je pod ní a voda v ní skalená, hučení mlýna jen schází. Vzpomínka zpola jen vzepjatá k vědomí, ale až semknula zraky! Nejtišší hladinou lidského svědomí chvílemi zavře to taky... Dosud jsou zahrady plničky písněmi, ve trávě zlato je posud, v tichu jen slyšíš, jak tluče se při zemi ubohý člověka osud. 48