NÁŠ ŽIVOT.

Adolf Bohuslav Dostal

NÁŠ ŽIVOT.
V neutichlém rozechvění bezradostné živobytí na přeslici osudu se odvinuje jednou nití, v jednom letu ze dne k noci, sotva duše paprsk chytí, sotva ovlaží se rosou, dále je nutno, dál. Jenom někdy dlaň se vztáhne po stínu, jímž oblak šlehl, ale omyl vyvolá jen nový stud a žal. A jdou touhy, když si večer do krajiny měkce lehl, leč už není zastavení, kdo se odpoutal. 41