Volení Ženicha.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Volení Ženicha.
Vslzých celá plynu, Div že neuhynu, Svět se kolem semnou točit zdá! Koutrpnosti tebe, Dobrotivé nebe, Nevymluvná pohni ouzkost má! Mám sy Bártu vzýt, Otrokyní být Muže bohatého, Ale nelidského. 31 Protož denně nové Moji rodičové Výmluvy sy vynacházejí, Proč mi kzasnoubení S Jankem dovolení Oživý svět dáti nechtějí; Ješto předce vím, Žebych mohla sním Blaze živa býti, Již již ráj zde míti. Bohatý syc není; Ale kvyživení Manželky y dítek dosti má: Zdravýť jest a sylný, Šikovný a pilný; Vše se daří, dočeho se dá. Skrovnost miluje, Hry se varuje; Promrhat se chrání Svého nadělání. 32 Vžádné veselosti Zmezý nevinnosti Ještě nikdý jakživ nevyšel; Slova špinavého Zpočestných ust jeho Ještě nikdý žádný neslyšel. Vněm se neshledá Žádná škaredá Hněvu náruživost, Lest a podezřivost. Dobrého všem přeje; Radost se mu děje, Můželi včem jiným sloužiti, Slíbíli co komu, Těš se jistě tomu, Že to bude hledět splniti. Sotva nacelé Zemi přítele Najdeš věrnějšího, Vlásce stálejšího. 33 Stkvíť se krásou více Mládků jiných líce Nežli jeho; což já nato dbám? Ženicha jen ctného Duchem spanilého Míti chcy, a toho naněm znám. Mezy mládency Mými vlastency Neníť moudřejšího, Ani ctnostnějšího. O by ho jen znali, Snadby předce dali Rodiče mi vůli, jeho být. Ještě jednou kleknu, Toužebně jim řeknu, Že mi nelze jiného sy vzýt. Tak že hodného, Ušlechtilého Nemohou mít zetě Jak ho, vcelém světě. 34 Prosyt nepřestanu, Aniž dříve vstanu, Až mi slíbějí vtom vyhovět. O! to bude radost, Když má vroucý žádost Uslyší tu zlatou odpověd, Že ho Jankem svým Jmenovati smím! O! dejž, prosým tebe, Dejž to, dejž to nebe! J. Zabranský.