Váhavý ženich.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Váhavý ženich.
Naučení lásky pouhé Těžké jest a přitom dlouhé, Když již mníme mistři býti, Jiným naučení díti: Sprosté holky špatná lest Mistrovskou nám bere čest. ——— Toto vše proto zde posazuji, bych P. Vavákovi veřejný důkaz dal své kněmu vážnosti a šetrnosti. Když cyzozemcy zásluhy jeho uznávají; čím více my jeho krajané máme Čecha tak výborného vuctivosti míti? Vydavatel. 112 Herkulíš tak přivolení Neměl těžké rozmejšlení, Když mu Rozkoš narozcestí S Ctností přišla kjeho štěstí. Jednu vybrat měl jen zdvou, Věda, že má jednu ctnou. Však když nasta dívek zhlédnu, Znich sy vybrat mám jen jednu, Nevím, jestli vpočtu celým Vězý hodná, jakou velím. Krása umí často lhát, Nelze slova zpátky brát. Pouhou věrnost, samé ctnosti, Žádné mrzké náklonnosti, Pravou lásku, čistost mravů Každá vesvobodném stavu Jako anděl mít se zdá; Jiná jest hned, jak se vdá. Co se proně nasoužíme, Dříve než je obdržíme! Myslíc, že mít budem nebe Majíce je blízko sebe; Ale naopak to jde, Místo ráje bývá zle. 113 Nechtělbych se nikdý ženit, Zlatý svobodný stav změnit, Kdyby matka přirozenost Nekázala rozmnoženost; Opotomky péče mít, Lidstvu zase vděčen být. Aneb kdyby zlevé strany Děti ušly vsvětě hany. Ale každý naně brouká, Že jsou proti právům, kouká; Haní nešťastný ten plod; Žádnému tak není vhod. Inu! což je dělat? s chutí! Povinnost když ženit nutí; Když mám být předc ošizený, Stebou aspoň podvedený Pinko! chcy být; chcy tvou lest, Jen se vydař, míle nést. Š. Hněvkovský.
114