Oda na důstojného Pána, Pana Stanislava Vydru roku 1798.

Oda na důstojného Pána, Pana Stanislava Vydru roku 1798.
Jakýž jazyk oslaviti Činy tvé dle hodnosti, Jakéž písmo rozhlásyti Může kvlasti vroucnosti? Vlastenče! jenž Čechům svítíš, Jako měsýc vnoční čas! Oheň Český vsobě cýtíš, Otců naších slyše hlas. 56 Ty, jenž vchrámě oslavuješ Slovem Páně jazyk náš, Hvězdám běhy vyměřuješ, Mocnost planet, slunce znáš: Tisýcůli není dosti, Jimž sy Českým otcem byl? Vjichž sy srdce lásku kctnosti, Lásku kvlasti Českou vlil? Rek se slaví na věčnosti; Proč? že svatý rušil klid; Že y vkruté nevážnosti Zbořil města, zhubil lid! Mnohem líbeznější bývá Slávy nesmrtedlný zvuk, Kdyžto upotomků zpívá Vhlučných písních Český vnuk; Když y jménem jmenovává Svelkým často plésáním, Když y často vyvolává Zhrobu smutným vzdycháním,vzdycháním 57 Toho, kdož vlast uměl ctíti, Kdož se snažil svatou ctnost Voutlá srdce Česká vlíti, Sláskou kvlasti,kvlasti pudit zlost. Co ten blesk? zdaž vnocy zháje Knám se snáší duchové? Což ste blaženého ráje Opustili Čechové? Proč? by snad ste pomsty vzali, Pomsty hodné nadnámi, Potomcy že tvrdě spali, Že sme nešli zavámi? Proč tak smutně k nám se věješ Balbíne, ó Čechu náš! Již se nanás míle směješ; Což pak Čechy ještě znáš? Vydrovoliž jméno psáno Jest y vkníze věčnosti? Jestli proněj přichystáno Lůžko věčné radosti? – 58 „Mníš, že okem nehledíme Navás Čechy bedlivým? Šlechetných že nevidíme Želem jatých tesklivým? Vědouc, ledva počne zráti Všeho lidstva myšlení, Činů, ješto má se státi, Zlé neb dobré skončení? Slavnější což může býti, Nežli čest svým předkům vzdát, Je y vlast, y jazyk ctíti, Ojích zvelebení dbát?“ Balbín šlechetný tak pravil; Nazemi zvuk libý zní; Vtom se vráji svatém stavil, Kdež se praví Češí stkví. Hoden lásky supřímností, Ovlast svou kdož pečuje, Pevně ji a shorlivostí, Jak ty Vydro, miluje! 59 Tyť jsy neustupná skála, Kteráž hlavu knebi má; Byťby nasvých křídlech vála Strašným hřmotem bouře zlá. Tvá se jako slunce stkvíti Sláva bude všecken čas; Všech ti Čechů bude zníti Posta letech vděčný hlas. J. Nejedlý.