NÁBOŽENSTVÍ ZÍTŘKA.

Antonín Sova

NÁBOŽENSTVÍ ZÍTŘKA.
Jsme zrozeni v dobách těch, kdy středověku stín na lidstvu spočívá a tíseň nevolnosti. Tma pověr a zvyků tma, jež z otců dědil syn a nectná povinnost, lži zakrýt přítomnosti. Tu na pohled starých měst ční chrámy do výše smělými oblouky, jak před starými věky, Moc kráčí náměstím a zpívá o pýše, jak před věky kupujíc a obnažujíc vděky... Ruch obživy nejisté a drobné tak za dnem den vře v obrovském tržišti, v zem ukoval nás, plazy, co mozek a bouřící duch ve výších rozvichřen mní přeplout překážky a hlubiny a srázy... Však bystrý-li byl náš zrak a ostrá-li dýka slov, my mohli již smluvit se a najít sta sester i bratrů, zřít slunce, jež vyzařovalo, kde mnohý stál ztracený krov, před východem nových věků zřít žasnout zpupnou chátru: že lidstvo se neléčí krví, že božstvo zvuk prázdný je, jen lidskosti náboženstvím že spojí se propasti úže, jím otrok se naučí, jak okovy rozbije a žena jak oddaně přilne k zvolněným pažím muže... 39