ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.

Antonín Sova

ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.
Dnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít. Vysoké sosny srdci nesou klid. Nahoře jasno, – zem však zšeřena, tajemství rostou, zítřkům svěřená... Sny lehce vyšly v páry na lukách, jak víly pozdvihly se v tichých hrách. Jdou tančit v louky, v rouškách modravých, až rosa stříká na těl bílý sníh... A hlava jeho klesla znavena, ochabla příze svalstva plamenná. Noc utichla dnes na tisíce mil tu hloubku všeho měříc, zač se bil... A ráno slunce nad tisíci měst s pahorků zdálo se zas nově kvést... A bojovník vstal lehce, dále šel, a vítězství na čele psáno měl... 56