JITRO.

Antonín Sova

JITRO.
V tón vysoký zladěno přišlo ráno a zvučelo ve mně... Víc nemohlo srdce být milováno než sluncem dnes země... Brouk hořel, květ viky plál fialový, dřeň olší se loupal. Chtěl měděné kotle bych cigánovy, kouř, důlem jenž stoupal... Brouk zamilován byl v rudý květ i v stříbrné mechy... Pták, zdá se, že nezpíval tolik let pod krovem střechy... Zem věřila Slunci, jak ssála, jak květla a voněla celá... Já věřím už dávno: V blesky. A v světla... A v duchem oživlá těla... 49