KOUT MÉSTA.

Antonín Sova

KOUT MÉSTA.
Na dlažbě v špinavých ulicích Města, ghettu jež podobno, prohnívá léto... Zápach zelenin i růží, zápach nuzných příbytků, těl nečistých krasavic, churavých psů, zápach podzemních krámečků řemesel smutných za okny zprohýbanými nehybně stlívá... Něco předčasně svadlého zmírá, zmírá okolím ztajených modliteben, chrámů zamlklých, pobořených, uzamčených, prostituovaných kouřem, štěkavým jargonem židů, sousedstvím vyrudlých kostymů nebohých nevěstek, gesty tuláků, opilým zpěvem ztroskotaných, na jichž groše, vnucené milenkám čekaly legitimní ženy... A stroje řinčí v podsklepí, lisy naříkají, překřikujíce dávné modlitebny... Černé ruce, vyhrnuté až k ramenům přehodnocují prodajnou hmotu: cín, železo, zlato, hořící kameny pod hladkým, syčícím brusem, sklo, bílé dřevo, pestré látky, tuhnoucí sádru,... co srdce a duši nemožno přehodnotit... A řezavých pilin zvukem 57 a nehotových nástrojů akkordem procházíš v davu, co zápachy laků nových stavenišť, zaprášeného pečiva, páchnoucích ryb překřikují smrduté stoky... Unaveni potom před nocí, plameny práce zažehnuté hlavy, které se naučili za všedních dnů pro trýzeň hladu, – rozcházejí se městem... A všichni, zdá se, že ve chvílích, kdy neupíjejí svoji prostoduchost, by potěšili se illusí o nadbytku, kdy porovnávají osudy a vzplanou nešťastnou láskou, kdy bída bídu přitáhne magnetickou silou, všichni, zdá se, že čekají na Krista budoucnosti, jenž stejně porozumí žebrákům jako knížatům, jenž milovat bude hadry ze soucitu, tak stejně, jak nejdražší odkazy z lásky k otcům, ty nekajicné Magdaleny stejně jak moudré panny, ty blátivé ulice, kudy jdou, otupělí, za ubohou zábavou jak nebeskou klenbu, hvězdami posetou, tu poslední bezcennou tretku slabomyslných mrzáků, jak poklady schystané k obdivu pro davy v zlacených sálech... Čekají všichni na Krista Budoucnosti, jenž stejné by pro všecky znamenal příští, že prožil nejsmutnější roky mládí v špinavých krámech penězoměnců, poznal nejtrpčí hříchy Magdalen, prožil, vztažené své černé ruce 58 v dílnách podsklepního temna, v kouřích přehodnocené a skoupé hmoty, a pak – navštívil zas kout ten Města převyšuje lidi o tři hlavy, aby vzkřiknul: bratři! sestry!, aby v zaslíbené království je vyved’ ve svět, který pro ně stvořil zvláště za bolesti, jež kdys trpěl s nimi... 59
Básně v knize Dobrodružství odvahy:
  1. SNY DOBYVATELŮV.
  2. PÍSEŇ NOVÉHO SVÉTA.
  3. MLÁDÍ DOBYVATELE.
  4. A REVOLUČNÍ, SILNÉ VĚTRY DULY...
  5. BÁSNÍK.
  6. BRATŘI SVĚTLA.
  7. VICHŘICE DUCHŮ.
  8. VEČERNÍ PÍSEŇ HLEDAJÍCÍCH.
  9. NOVÉ VÝPRAVY.
  10. KROČEJE VELIKÉHO.
  11. PŘEMOŽENÉ ZLO.
  12. NAD POČATÝM LIDSKÝM DÍLEM.
  13. RHAPSODIE O ZRÁNI LIDSTVA.
  14. REVOLUČNÍ PÍSEŇ VE STARÉM SLOHU.
  15. ČTVRŤ BÍDY.
  16. TUŠENÍ PŘERODU.
  17. NÁBOŽENSTVÍ ZÍTŘKA.
  18. NESPOKOJENÍ ORLOVÉ.
  19. SVĚT MSTY.
  20. VÍRA V LIDSTVO.
  21. SLOKY.
  22. KOŘIST DUŠE.
  23. NAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.
  24. JITRO.
  25. ŽIVOT.
  26. KLASY NOVÉHO OSETÍ.
  27. SLOKY.
  28. ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.
  29. KOUT MÉSTA.
  30. PROTEST ŽENY.
  31. U MOŘE.
  32. PÍSEŇ OPTIMISMU.
  33. SLOKY O MLÁDÍ.
  34. VISE.
  35. ZRÁNÍ.
  36. CESTY ZLÁKANÝCH PRACOVNÍKŮ.
  37. NAIVNÍ LEGENDA O MOUDROSTI DĚDŮ.
  38. MAJÁKY ZVALY V DÁLKY NA MOŘE...
  39. RHAPSODIE Z NOVOVĚKÉHO STŘEDOVĚKU.
  40. PÍSEŇ POHŘBŮ A ŽIVOTŮ.
  41. Z BOŽÍ MILOSTI.
  42. TEMNÁ, PODZEMNÍ SÍLA.
  43. TULÁCI.
  44. VĚČNÝ OHEŇ.
  45. DĚTI ODVAHY.
  46. EPILOG Z R. 1905