CESTY ZLÁKANÝCH PRACOVNÍKŮ.

Antonín Sova

CESTY ZLÁKANÝCH PRACOVNÍKŮ.
Lákalo Moře hrůzami, žvatláním dětských her, zakouřenými přídami zrcadlících se měst, pohřbeným bohatstvím v hloubkách, tichem nejistých cest... Medvědi bílí řvali s tříštících se ker. Lákal a lákal ten neznámý na kraji propastí strach, chaosu hudba a tančící koráby na vlnách, ztupělých námořnických vlků modlitba ranní, do bouří zpívaná píseň děsu a ztroskotání... Fantom zdvižených staveb k oblakům suchý čněl, prostý. Města ruch mravenčí lákal, vklíněné do tržišť mosty, z nábřeží volal tažných lodí úzký dým, plujících černých rakví k mlhám severním, tisíce lačných rukou, napiatých pod tíží žití denně šlo z pramenů Práce, zevšad jež tryskají, píti... Volaly roviny rozhazovaným zrním rozsévačů, volů kovovým hukotem, šumotem požatých klasů, hrozny omženými, jež přes ploty visely těžce, údery cepů za podzimních blankytů čistého jasu... Volaly hory. Vrhaly stíny na ostrý svah, v slunci se měnily, černaly v světelných přeháňkách, líbaly barvami obzor a dole tekoucí řeky... Lákaly odvážné ledovců blesky i orlů vzkřeky... 70