ZRÁNÍ.

Antonín Sova

ZRÁNÍ.
Rodíme se... Mře zas kdosi. Kveteme a chceme rosy. Zrajem'. Slunce k poledni dá nám paprsk poslední... Vše, co kvete, naděj' hostí. Zašlé sní jen o marnosti. Vše, co zrá, lze s vděkem brát. Utrhnout a lidstvu dát... Lidstvo hlad má na své pouti... Musí met svých dosáhnouti... přes hřbitovy králů svých, trosky trůnů papežských. Mnoho mozků, srdcí v krvi pozře, mnoho polí zmrví..zmrví... Celých kultur zralou žeň v oběť dá svou na žízeň... Na kultury větve chudé tyrany své věšet bude... Možno líp a krásněj kvést? Všecko zrá... Vše jasné jest. 69