DÍVKY.

Hermor Lilia

DÍVKY.
Pod lipkami něžně třesutými, kde mastné lístky rozbíhavě napínají řapíky v dřímotě blahé větru slunného, krásné dívky, stíny srdce, duchové zjevy hmoty vznešené, plují, – horce, tiše žije těch z tajné hloubi zjevených křehkých tváří bledý van, světelný oblak rysů hudbových, hudební světlo hrající. Nepokoj krásy ztravuje, jenž je láskou k nesmírnu. Tráví srdce kořeny až v podvědomou hloubi orchia. Temnou ránu zasadí, dlouho temně mlčí duch. Ať jedna nevyhnutelnou se zdá, jejíchž tvarů prchajících teplo a duši uklouzávající chytit velí hlubošerá moc (ač, kdo by i zemřel v lůně tom, čára boků, paží nesmrtelná 15 vysoce usmívá se mu), ať prsty prahnou cedit nahotu velmi mnohých dýšících symbolů, ani v lázni tisícerých pletí nelze prolnout absolutna střed. 16
Básně v knize Řádky:
  1. HVĚZDA.
  2. PRVÉ JARO.
  3. JARO.
  4. PLNÉ JARO.
  5. HÁJ.
  6. KTERÉKOLI ODPOLEDNE.
  7. VÍTR.
  8. SAD.
  9. DÍVKY.
  10. NOC SRPNOVÁ.
  11. OBILÍ.
  12. PROCHÁZKA.
  13. PROSTŘED.
  14. STEZKA.
  15. HŘBITŮVEK.
  16. SMRÁKÁNÍ.
  17. VICHR VEČER.
  18. VÍTR NA HOŘE.
  19. NIC.
  20. PODZIM.
  21. VICHR V LESE.
  22. VEČER V POLI.
  23. POD LESY.
  24. MĚSTYS.
  25. HODINY.
  26. Mokrá dřeva stála zdrceně.
  27. Za rohem chodník stručně vyschl.
  28. Zahrádka posledně se tměla;
  29. Chápu, chápu, proč bledé skvrnky
  30. Pod vřezaným v plavou záplavu
  31. V šikmém světle sama o sobě,
  32. Když venku hučí vítr dlouhý,
  33. Řada trpných stromů v lijavci
  34. Pruhu světla v lese smrákavém,
  35. Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.
  36. Stříbromech drnu v pololuně
  37. JINÉ MĚSTEČKO.
  38. HUMNA.