JARO.

Hermor Lilia

JARO.
Blízko i v dáli, od těl odpojeny, svou samostatnou majíce duši, pohyby všech se dějí v nepravou chvíli, nemyslivě nabírají nic. Větřík vniká chladně hladit lokty; jaro zněžňuje a vysiluje hlasy jako na širé, svaté louce; vrnivé slovo tence řeže vzduch, vláčně zasněno v blízku zalehá. Za niterných pomlček rozvátých plodné hlucho vzduchu uspává. Lehké tělo v mrákavě bez chvíle. Vzdech. Tenké nohy dívčí křepce rupou po zemi jemnocitné: linie holeně je život? – Někdo byl tu, není; jak kámen do větrna. Stromů omámené vědomí mám, hourá ve mně mhavým listovím. Zotavuje se v stínu teprv: vše to byla v temeno šumná, slunná rána. 9
Básně v knize Řádky:
  1. HVĚZDA.
  2. PRVÉ JARO.
  3. JARO.
  4. PLNÉ JARO.
  5. HÁJ.
  6. KTERÉKOLI ODPOLEDNE.
  7. VÍTR.
  8. SAD.
  9. DÍVKY.
  10. NOC SRPNOVÁ.
  11. OBILÍ.
  12. PROCHÁZKA.
  13. PROSTŘED.
  14. STEZKA.
  15. HŘBITŮVEK.
  16. SMRÁKÁNÍ.
  17. VICHR VEČER.
  18. VÍTR NA HOŘE.
  19. NIC.
  20. PODZIM.
  21. VICHR V LESE.
  22. VEČER V POLI.
  23. POD LESY.
  24. MĚSTYS.
  25. HODINY.
  26. Mokrá dřeva stála zdrceně.
  27. Za rohem chodník stručně vyschl.
  28. Zahrádka posledně se tměla;
  29. Chápu, chápu, proč bledé skvrnky
  30. Pod vřezaným v plavou záplavu
  31. V šikmém světle sama o sobě,
  32. Když venku hučí vítr dlouhý,
  33. Řada trpných stromů v lijavci
  34. Pruhu světla v lese smrákavém,
  35. Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.
  36. Stříbromech drnu v pololuně
  37. JINÉ MĚSTEČKO.
  38. HUMNA.