PROSTŘED.

Hermor Lilia

PROSTŘED.
To ticho je zamyšleno nad nejtišším šumem mžení v korunách. Něco mlhy nassávše, mléčně ztuhly chudé barvy v kraji nyvě ztrnulém, který propouští černou postavu, s plihou hlavou smuteční zvolna jede bez kroků. Sem tedy zanesen! Celý osud k tomu mířil, abych od zdi mile zpustlé pod hrubým vlasem svislých keřů v chudé rozlohy se díval, na nerozhodném místě procházky. Tu strniště má churý přísvit, za mých dovršených roků. Prostřed prázdných roků mne, dutou slupku ticha, mlžinkami prosakuje mír zbytečného žití. – Šedé blesky soumraku mžitkově se sřinou, oslňují náhlým šerem; zvedne se hudba deště, divě tichá, pustě útulná. Kapky světla siného.siného, slzí chromý deštník. 22