PLNÉ JARO.

Hermor Lilia

PLNÉ JARO.
V zeleném ohni stojí stromy, nehybný vichr taveného skla. Drny žíří. Bělostný, roztopený med šatu oblévá bledý trup. Vlas: draho srší lněný jantar, ze silného vzduchu narozen. Dálný, měkký kov slizce blýskne, podlouhle vzbuzen vodou sluneční. V stínu zředěném světlem odraženým, odhmotněni v tvaru, zostřeni v obrysech, lidé linou jednotvárný přísvit, křehké jdoucí plochy, tiší duchové země. Tváře zpod lesknavé pleti bezestínové roní vlastní teplo; zvětšeny jsou; hlubší rysy projaty spodní krásou. Tišeji žijí nitra; viditelna: pod srdcem zalklé, polovědomé prázdno, v něm u dna doutná slabé rašení. Ať z ticha jejich vypučí nový tvar, mléčný vrchol linek zjevených, hudební růže křídlatá. 10