MĚSTYS.

Hermor Lilia

MĚSTYS.
Náměstíčko nízké dlouho na prázdné kamení se dívá a mile netečné se dívá za osamělým krokem jediným. Vzbudí se náhle světlá zasněnost slunce, čerň stínů zplodí, jejich břitké obrysy dumají chvíli na vápenném jasu zdí; však brzo tají, pohynou; své jednotvárné dějiny dva stromky vytvářejí stálým, snovým střídáním světelných i stinných vln svých listových. V tom dlouhém, tichém slunce dýchání jenom velmi zvolna stárnou všechna srdce. 33