OBILÍ.

Hermor Lilia

OBILÍ.
Pod obílím odvážně vysokým ulehnouti, na bezedné pouti. Jemnocitná hnutí budí se v kusu role. Stébla šlechetně tíhnou, krouží v tajné lásce vzduchu, myslivý klas hrotem ryšavým ovály vláčné píše, žírně mlčenliv. Kyvadla ovsa rozkročují se tvrdě, tisícero srdéček blouzní ztraceně: zízí, a temněji zmírá: zí. Vzduchovou nitku obzoru rukou sejmu s hrotů. Okrová šídla bodají zenit, tam horké modře vrstvy ohromivé tají jako mouru řinutí. – Les útlý dí: „Vesmír jest jen stvolů něžný les v sypkosti a ticho šelestné v šíř; nic není mimo to, jen někdy nahoře beztvárný, bledý bůh, po sobě plynout cítíme jeho těžký, bohatý stín.“ Poutníku, šumem usínající; když vědomí tvé roztéká se v hlíně, teď, po všech třepech v prázdnu duchovém 18 ví tvé srdce prostě, že je rudou prstí; kosti prahnou býti dobrým práškem; jako sto dědů. Jak vše přemáhá ta přesná, hmatatelná, v šířky rozlitá hrůza země. „Nesmrtelnosti se vzdáti, to snad je smírná moudrost nejhlubší.“ 19
Básně v knize Řádky:
  1. HVĚZDA.
  2. PRVÉ JARO.
  3. JARO.
  4. PLNÉ JARO.
  5. HÁJ.
  6. KTERÉKOLI ODPOLEDNE.
  7. VÍTR.
  8. SAD.
  9. DÍVKY.
  10. NOC SRPNOVÁ.
  11. OBILÍ.
  12. PROCHÁZKA.
  13. PROSTŘED.
  14. STEZKA.
  15. HŘBITŮVEK.
  16. SMRÁKÁNÍ.
  17. VICHR VEČER.
  18. VÍTR NA HOŘE.
  19. NIC.
  20. PODZIM.
  21. VICHR V LESE.
  22. VEČER V POLI.
  23. POD LESY.
  24. MĚSTYS.
  25. HODINY.
  26. Mokrá dřeva stála zdrceně.
  27. Za rohem chodník stručně vyschl.
  28. Zahrádka posledně se tměla;
  29. Chápu, chápu, proč bledé skvrnky
  30. Pod vřezaným v plavou záplavu
  31. V šikmém světle sama o sobě,
  32. Když venku hučí vítr dlouhý,
  33. Řada trpných stromů v lijavci
  34. Pruhu světla v lese smrákavém,
  35. Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.
  36. Stříbromech drnu v pololuně
  37. JINÉ MĚSTEČKO.
  38. HUMNA.