HVĚZDA.

Hermor Lilia

HVĚZDA.
V oblohu prostoupenou stínem, nad nahotou kalné větve, laskavá kalužinka mokvá, sálá vlhké modrostříbro. Čím ponuřeji protmívá se noc, hrotitě sílí, tvrdší modř je milováním horoucna. Mluví opuštěným třepotáním, hovoří – mlčí; světelná hluš prolamuje ticho, mysl strmí k věci zalknuté. Jasnost mhourá, v bod přivírá se nechtíc býti, spaní projde hlavou. Zhuštěná noc jsou tvary stromů. Elipsa plyné záře kolem černého ovalu, v něm se houpe umytá krůpěj. Přeludně vzletí šíjovitou drahou; letí – stojí: drobný, stříbřitý duch v antracenu. 7