HUMNA.

Hermor Lilia

HUMNA.
Pruh osamělé trávy, syrově temné, vysokostinné, dávně pusté; mezi ní a zdí se choulí zapomnění zásvětné. Slepá stěna, na míli snad zřejmá, z ní bezmyšlénkovitě vápno šeré drolí se a stará míza malty pískem uchází. Stodola je navždy obrácena zády k bezlidnému obzoru, jehož čára obilím je vzduta; odtud kraj je bezúčelný, odkrevněn nějak za sklovinou vzduchu. Kol střechy zhnědlé vlasy slaměné lituje šíro čechravé. Za zády světa ochrnutá pláňka někdy chřestí, jako z minulosti, a vítr vlhne v trávě zamřelé. Bezejmenný hovořím s přízrakem bezejmenným sedláka o vyhaslém pokolení vnuků, on přerývaně huhlá v spárách, a co dí, je zvukoprázdná marnost toho sledu odvěkého mnohých, někdy dlouho živých stínů lidských. E: tb; 2005 46
Básně v knize Řádky:
  1. HVĚZDA.
  2. PRVÉ JARO.
  3. JARO.
  4. PLNÉ JARO.
  5. HÁJ.
  6. KTERÉKOLI ODPOLEDNE.
  7. VÍTR.
  8. SAD.
  9. DÍVKY.
  10. NOC SRPNOVÁ.
  11. OBILÍ.
  12. PROCHÁZKA.
  13. PROSTŘED.
  14. STEZKA.
  15. HŘBITŮVEK.
  16. SMRÁKÁNÍ.
  17. VICHR VEČER.
  18. VÍTR NA HOŘE.
  19. NIC.
  20. PODZIM.
  21. VICHR V LESE.
  22. VEČER V POLI.
  23. POD LESY.
  24. MĚSTYS.
  25. HODINY.
  26. Mokrá dřeva stála zdrceně.
  27. Za rohem chodník stručně vyschl.
  28. Zahrádka posledně se tměla;
  29. Chápu, chápu, proč bledé skvrnky
  30. Pod vřezaným v plavou záplavu
  31. V šikmém světle sama o sobě,
  32. Když venku hučí vítr dlouhý,
  33. Řada trpných stromů v lijavci
  34. Pruhu světla v lese smrákavém,
  35. Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.
  36. Stříbromech drnu v pololuně
  37. JINÉ MĚSTEČKO.
  38. HUMNA.