KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA

Jaroslav Durych

KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA
Krásná byla její hlava v spanilosti dětských let, dovádivá, kadeřavá, zlatý oblak, bílý květ. A když jako narcis plála snivou krásou plachosti, z hrdých očí vysílala zlaté jiskry mladosti. Slušel jí květ růže bílý, touhy úsměv nachový, když jí oči prozradily, co ret dívčí nepoví. Krásná byla hlava její v tichém lásky zachvění, zda se dosud stromy chvějí, které kvetly kolem ní? 88 Její hlava přespanilá zářila jak hvězda tmou, ale nejkrásnější byla, když ji zdvihli uťatou. 89